V roce 1974 sháněl dramatik Václav Havel razítko do občanky, aby ho Husákovo StB nemohlo obvinit z příživnictví. Jeho hry se nesměly od začátku normalizace uvádět a člověk bez prokazatelného zdroje příjmů riskoval vězení. Havel to nakonec vyřešil tím, že si našel zaměstnání jako pomocný dělník v trutnovském pivovaru. Bylo mu osmatřicet let a téměř rok tam ve sklepě válel sudy piva značky Krakonoš. Bral za to 1700 korun měsíčně, ovšem větší odměnou mu byly nové zkušenosti a jiný způsob psaní, na který tam přišel.

Film ukazuje prostředí v pivovaru i spolupracovníky, kteří Václava Havla k napsání Audience inspirovali. Popisuje i okolnosti slavného undergroundového záznamu hry a to, jak její existence rezonovala v tehdejším mediálním světě – například Jiřina Bohdalová se ubránila tlaku, aby Havla denuncovala v televizi tím, že si od lékařky kamarádky nechala naříznout spodní ret, aby jí opuchla tvář…

Dokument také uvádí podstatnou část Audience ve formě archivní koláže sestřihané z fotografií a zvukových i obrazových nahrávek z jejích nejrůznějších představení po celém světě.

Podobnost názvu se starším dokumentem Občan Havel (2007) je ze strany Jana a Adama Novákových nezáměrná.

Jejich snímek Občan Havel přikuluje měl totiž své jméno vybrané již několik let předtím. Název totiž navazuje na film Občan Václav Havel jede na dovolenou (2005) stejné autorské dvojice.

Uvedení filmu se bohužel nedočkal Arnošt Šerkózy, který kdysi Havlovi přikulování usnadňoval tím, že za něj koulel sudy plné. Bývalý boxer zemřel loni po natáčení na krvácení do mozku.